Kanadským VOIVOD se během jejich letité kariéry podařilo v (nejen) metalové muzice zanechat nesmazatelnou stopu. Každé jejich album bylo svým způsobem svébytné, originální a většina se časem stala klasikou. Nezaměnitelný zvuk kapely formovaný na přelomu osmdesátých a devadesátých let dosáhl svého kulminačního bodu právě přesně před deseti lety. Tehdy, na podzim roku 1995, spatřil světlo světa jeden z nejvýraznějších zářezů na pažbě smrtonosně zbraně značky VOIVOD.

„Negatron“ i po letech představuje nezkrotný a nevyzpytatelný živel, s jehož zacházením si případný zájemce musí počínat velmi opatrně. Skrývá totiž v sobě ohromnou sílu, k jejímuž správnému využití a pochopení nestačí jen prostý zápal pro tvrdou hudbu. „Negatron“ totiž skrývá mnohem mnohem více, než jen nashromážděnou energii, jejíž zničující síla se naplno projeví hned v úvodním elektrošoku „Insect“. V tuto chvíli je však již jakýkoliv vzdor marný, protože armáda kybernetických mravenců, ano, jeden z nich se na vás usměje i z obalu, si to už nezadržitelně míří do epicentra vašeho mozku. Jejich mise má jediný úkol – ovládnout vaši mysl a poté předat její kontrolu trojici nekompromisních zvukových mučitelů. Operace, jejíž pracovní název zní „Project X“, je zanedlouho úspěšná a komando VOIVOD vám s grácií sobě vlastní vysvětlí, že jste v jejich předlouhém seznamu jen další „Nanoman“ a pak už se jen zmůžete na zoufalou otázku – „Reality ?“ ... Don’t No Anything ...

Pamatuji si úplně přesně, jak mě „Negatron“ poprvé doslova smetl z povrchu zemského. Byla to první nahrávka, kterou jsem od VOIVOD slyšel a i když jsem očekával mnohé, skutečnost vše předčila. Palba neuvěřitelně ostrých, zničujících a doslova ze všech stran se valících riffů v doprovodu maximálně expresivního vokálu Erica Foresta nahání hrůzu a husí kůži i dnes. VOIVOD se podařilo dokonale skloubit atmosféru s doslova do extrému vyhnanou tvrdostí. Už jen pohled na artwork bookletu, který tvoří rozpixelovaná podobizna ufona a naivně vyhlížejících létajících talířů svým způsobem navodí na hudební obsah „Negatron“, který je však přeci jen poněkud „serióznější“ a sugestivnější. VOIVOD si skutečně mistrně dokáží i s tak relativně omezeným nástrojovým složení pohrávat s náladami jednotlivých skladeb a zároveň si zachovat specifickou atmosféru, která se táhne napříč celou kolekcí. Atmosféru neklidu, apokalyptického očekávání, vzteku, ale i beznaděje. Troufám si tuto desku zařadit do kategorie těch, které v žádném případě nelze doporučovat poslouchat v nepříliš optimistickém rozpoložení.

Léty prověřený skvost, což platí v rámci hudební scény jako celku. VOIVOD totiž výrazným způsobem pomohli metal povznést vysoko nad úroveň hudby pro opilé masy a dokázali, že i z této hudební odnože může vzejít trvalá kvalita. „Negatron“ je zároveň i jedním z nejlepších, nejatmosféričtějších a nejtvrdších alb, co jsem kdy slyšel. Dalších slov netřeba ...